Den 15: Bantayan - Cebu City

Všechno má svůj konec. Vracíme se domu, i když to ještě bude složité. Na pláži se spalo hezky, zabalili a zcivilizovali se v našem domečku a dali si důstojnou snídani v Cou-cou. Opravdu poslední dva kilometry na kole do přístavu a o půl desáté vypluli nás malý trajekt zpět ke "kontinentu" Cebu na svoji hodinovou plavbu. Rychle rozloučení s Pavlou a Arnoštem, kteří zde zůstávají o týden déle a už byl čas shánět jeepney do Cebu. Jenže v přístavu žádné nebyly, jen linkové autobusy. Po krátké době nás oslovil jeden týpek , jestli nechceme celý autobus za 5000. Na čtyřech jsme se dohodli a na příští dvě a půl hodiny byli (téměř) sami pány lehce omseleho přímestského ale docela velkého autobusu, který nás dovezl kousek od hotelu v Cebu City, kde naše cesta před 15 dny začala.
Naše krabice na kola byly na místě a tak mohlo vypuknout velké balení, po němž jsme ještě dali sprchu v jednom pronajatém pokoji. Teď už jen rychlá večeře a nějaký transfer na letiště a náš okruh se uzavře. Byl to hezký výlet.

Ujeto  na kole 2 km,  celkem 549 km; lodi 18 km,  celkem 308; autobusem 105 km, celkem 220 km.

Den 14: Výlet na Virgin Island

Cyklistika skončila. Lodička jsme měli pristavenou v osm na bílé pláži našeho resortu. Po čtyřiceti minutách plavby jsme už snorchlovali nad korály u ostrova Hilantagan. Popisovat korály nemá smysl, pestrobarevný svět neskutečných tvarů je stále stejný a přitom neopakovatelný. Tentokrát si dala říct i Radka, která se zatím šnorchlování vyhýbala.
Virgin Island byl ještě pár minut plavby na sever. Úžasná bílá pláž s klasickými palmami a travnickem (a vstupným). Stejně jako na Panglau jsme dostali špatnou informaci, i zde byla jednoduchá restaurace (gril) a kiosek. Ale my měli jsme zásoby atak došlo jen na pivo,  kávu a grilované banány. Hlavní program tu byl ovšem relax. Nejčistší moře, co jsme na Filipínách, skoro jako na řeckých ostrovech, písčito-korálová pláž a klid, první dvě hodiny jsme tam byli sami. Později sice přijela filipínská rodinka, se kterou s posléze skamaradili Pepa s Markétou, a ještě později skupinka mládeže, jejíž asijský původ byl zřejmý, ale řeč už ne. V každém případě se nám odtud vůbec nechtělo, ještě jsme si na zpáteční cestě trochu zašnorchlovali, a výletu byl konec. Pěkná tečka za těmi letošními Filipínami.
V resortu jsme už ráno podnikli akci stěhování. Na poslední noc už jsme totiž měli jen jeden bungalov , a protože jsme byli líní se stěhovat do nedalekého levného bydlení Pavly a Arnošta, rozhodli jsme se, že tam necháme věci a přespíme nedaleko něj na pláži. Ale ještě předtím jsme si dopřali pěknou večeři v Cou-cou baru a na pláži uspořádali malý rumový dýchánek. Ale už to nebylo ono, každý už byl hlavou na pul cestě domů.
Na pláži bylo nejdřív docela živo, protože resort se zcela zaplnil. Ale pak vše ztichlo a probudil mne až lodičky brblajici za úsvitu na moře. Pro mne druhé nejlepší spaní, ale Radka s Markétou tvrdí, že se na pláži řvalo celou noc.  Tak nevím.

Ujeto na kole 4 km, celkem 547; na lodi 30 km, celkem 290.

Den 13: Okruh po Bantayanu

Nemuseli jsme  vstávat. Ale vstali.  O pul osmé už jsme byli v moři a dekadentně objednali snídani na terasu našeho bungalovu a ještě si ji nechali zdokumentovat na fejsbuk :)
Plán byl objet ostrov. A podařil se. Vyjeli jsme samostatně ve dvou proti směru hodinových ručiček. Nicméně uprostřed ostrova se nás sjelo osm a pokračovali jsme společně. Vesničky,  pláže, drůbeží a kohouti farmy, palmy,  prostě tropy,  však to znáte. Za dvě hodinky jsme byli před polednem v městečku Madridejos na severní výspě ostrova. O spritu a vodě jsme přežili poledni pauzu v městském parku s pláží.
Zabočili jsme s Radkou z nudné hlavní silnice k pobřeží a po klidné cestě jsme míjeli rybářské vesničky i palmové plantáže. Nakonec nás prašná cesta vyvrhla na hlavni cestu kousek před hlavním městem. Dali jsme osvědčené dobrůtky jako včera a sjeli opět na paralelní cestu k hlavní do Santa Fe. U pobřeží jsme objevili rezervaci mangrovů, kterou si Radka s Markétou prohlédly,  zatímco my s Pepou si v poklidu dali pivko. Cesta poté připomínala park. Palmy,  hladká prašná cesta lemovaná vyskládanými slupkami kokosových ořechů obarvených na bílo, pěkné domky. Hezky se jelo.
Večeře s hromadou velikých krevet následovaná návštěvou dalšího baru. Nějak jsem přeslazený, Bloody Mary je pěkné zakončení.

Ujeto 60 km na kole,  Celkem 543.

Dve velke vasne Filipincu

Filipinci maji dve velke vasne: kohouti zapasy a karaoke. Zatimco pri prvni se bavi vsichni krome akteru, pri druhe se bavi akter a trpi ostatni.
Kohouti zapasy se provozuji jako slavnost. Sjedou se muzi z celeho okoli, nachysta se obcerstveni a uzaviraji se sazky. Kohoutum se na nohy privazuji ostre noze jako ostruhy, aby podivana byla jeste drsnejsi. Umrtnost je vysoka.
Karaoke se provozuje vsude a neustale, a obcas je to taky drsny zazitek. Na nejneuveritelnejsich mistech, v horskych samotach i rybarskych vesnickach muzete nalezt tzv. karaokovy set. Je to stojan s obrovskymi reproduktory, obrazovkou a mikrofonem. Na obrazovce bezi na pozadi zabery podmorskeho sveta koralovych ostrovu a na popredi text, podle ktereho se akter snazi strefit do hudby. S mnozstvim vypiteho piva mu to jde cim dal hur, nicmene on se narozdil od okoli porad dobre bavi.
Pro uplnost je treba dodat, ze jsme narazili i na venkovskou zpevacku, ktera byla tak dobra, az jsme si sli zkontrolovat, ze zpiva opravdu ona a neni to playback.
Jarda

Den 12: Plavba na Bantayan

Na ranní vstávání jsme zvyklí, dnes to nebylo nijak kruté. V sedm jsme opustili příjemné pokojiky a po pláži se vrátili do přístavu. Po snídani jsme dle pokynů dorazili na osmou k lodi. Byl to klasický pumpboat, prostě vahadlová loď zdejšího stylu,  jenom trochu větší -  pro 50 pasažérů. Konečně jsem se dočkal, pumpboaty jsou tu dost běžné, ale náš zatím míjely. Jako pořádný islomaniak už jsem se plavil lecčím, ale tohle mi do sbírky chybělo. Kola jsme rychle přetahali po úzké lávce a pak už jsme jen přihlizeli, jak se trousí ostatní cestující. Pro odjeti lodi bylo potřeba buď 50 pasažérů nebo čas 10 :00,co nastane první. A tak jsme se nutili a čekali. Zaujal mne člen posádky, který měl funkcí držáku zábradlí. Když někdo chtěl nastoupit, přistoupil k lávce a zvedl tyč přivazanou druhým koncem k lodi. To mu vydrželo celé dvě hodiny. Jarda zmizel a za chvíli se ke všeobecnému veselí vrátil po molu v cyklorikše s lahví rumu a koly. Tím udal ráz celého dne.
S polovypitou lahví se přiblížila desátá. Ještě policie zkontrolovala, zda máme obleceny záchranné vesty (moje dětská vypadala obzvlášť legračně) a vypluli jsme. Moje GPS určila očekávaný čas příjezdu na 12:30 a tak jsme se připravili na delší houpavou plavbu každý dle svého. Někteří se snažili usnout, jiní hlídali horizont a my s Jardou a Karlem se na pustili do licitovaného mariáš,  konečně bylo trochu času. Jarda zahájil ve velkém stylu lepšími dvěma sedmami a vůbec jsme hráli (a uhrali) spoustu vysokých her. Když došel rum, Arnošt vytáhl další s tím, že má dnes narozeniny. A tak jsme ve velké pohodě dorazili před jednou do hlavního města ostrova Bantayan stejného jména.
Kola se tu přes špičku lodě vykládaly podstatně lépe a tak jsme byli rychle naložení. Chtěl už jsem vyjet, když vidím, že Jarda má problém s nasedáním. Když se mu to konečně povedlo, stocil přímo proti zídce ohranicujicí molo. Měl štěstí, o dva metry vedle už zidka chyběla... Bylo jasné, že není jízdy schopen. V zásadě mohu souhlasit s jeho tiskovým prohlášením o několik postů níže a tak jen stručný popis. Naložili jsme ho i s kolem na cyklorikšu a přejeli přes dlouhé molo k řadě hospůdek na tržišti u přístavu. Jarda si pospal ,  my poobedvali a o pul třetí chtěli vyrazit zbývajících 10 km přes ostrov  do plážového městečka Santa Fe. Ale nešlo to tak jednoduše a tak přišla ke slovu motorikša. Třikrát jsem riksakovi říkal název Budyong Resort a jednou mi to zopakoval. Když odjížděl, konstatoval jsem, že ho možná vidíme naposledy. Když jsme ujeli vcelku nudných deset km a našli náš resort, Jarda tam samozřejmě nebyl. Ubytovali jsme se v pěkných plážových bungalovech na bílé pláži u modrého moře pod kokosových palmami, no prostě jak z katalogu. Sešli jsme se na recepci, vypsali si všechny resorty a ze je objedeme. Naštěstí mne na poslední chvíli napadlo zajít na turistickou policii, která byla hned za rohem. Po chvíli vysvětlování Markéty se podařilo objasnit problém a po třech telefonatech bylo jasné, že Jarda byl vyložen ve 2 km vzdáleném resortu. Místní policisté nás tam autem dovedli a bylo po problému. Jarda tam spokojeně seděl, popíjel kolu, zaplatil jsem ji, všichni tři jsme nasedli a bez problémů dorazili do bydlení.
Konečně byl čas na koupání a vůbec relax. V sedm jsme se sešli na recepci a vyrazili na večeři do místní hospůdky. Krevety, mušle, grilované ryby, pohoda. A na závěr večera jsme ještě dali par long drinků, velmi dekadentní večer.

Ujeto 12 km na kole, celkem 483; na lodi 40 km,  celkem 260.

Tiskova zprava

Touto tiskovou zpravou bych chtel predbezne dementovat vse, co se o dnesnim dni objevi na Milosove blogu. Zejmena:
- je pravda, ze jsem vypil vetsi nez male mnozstvi rumu, ale to bylo proto, ze jsem na kocabce hned ve druhe hre mariase vylicitoval cervenou sedmu na konec a zelena ji tlacila a pak jsem jeste vyhral 2x betla a z toho jednoho 2x flekovaneho
- to, ze jsem po vylodeni zakopl o sve kolo a upadl, je pravda, ale kdyby me hned nenalozili do riksi a dali mi cas, tak bych se mozna i zvednul
- to, ze me riksa odvezla do uplne jineho rezortu, nez jsme meli bydlet, neni moje vina, protoze jsem celou cestu spal a tedy jsem nemohl nic ovlivnit
- pote, co mi ridic odvazal moje kolo a vylozil moje brasny, jsem si na parkovisti zpusobne lehl na zem a cekal, co se bude dit
- policajtum jsem bez zbytecnych odkladu priznal svou totoznost
- kdyz me Milos a Marketa na zaklade policejniho patrani nasli, tak jsem ochotne nasedl na kolo a podle moznosti je nasledoval, aniz bych zpusobil vaznejsi dopravni kolizi
- nenechal jsem za sebou zadne dluhy (Milosi, dik, ze jsi za me zatahnul tu kolu)

Jarda

Den 11: Na sever napříč Negrosem

Opět,jak jinak, jsme si přivstali. Snídaně už na pul sedmou. Čekala nás poslední a současně nejtěžší etapa do městečka Sagay na severním pobřeží ostrova. Problém byl navíc i v tom, že dostupné mapy strýčka Gůgla i OpenStreetMaps se od sebe brutálně lišily a rozhodně ne budíky důvěru. Jediné, co nás trochu uklidňovalo, bylo 700  výškových metrů, které jsme měli k dobru. Vyjeli jsme stejným směrem jako na včerejší výlet, ale pokračovali jsme po hlavní. Velmi rychle jsme klesli na 400 metrů do krajiny s prvními ryzovymi terasami. Ty se záhy staly společně s vodními buvolí rochnicimi se v bahně symbolem dne. Kolem poledne jsme byli na křižovatce uprostřed ostrova (zde skončila trasa dle OpenStreetMaps)  opět v sedmi stech metrech a těšili se na 40 km dlouhý sjezd. Místo toho přišla nejdrsnější ale současně i nejkrásnější část cesty. Příštích téměř 20 km jsme se probíjeli po velmi hrubé stěrkové cestě občas prokladane betonovými úseky v některých vesnických. A kolem palmy,  banány, rýžové terasy, buvolí...  No paráda. A to vše se stále houpalo na vrstevníci sedmi stovky. Až v závěru se objevila betonka, sjezd a pohádky byl konec. Na rozcestí došel dech mapám Google, když se objevila tam neexistující, leč v reálu ano silnice. Cesta se tím rázem zkrátila o 10 km.
Do cíle sice zbývalo ještě čtyřicet, ale stále jsme byli 500 m vysoko. Následoval příjemný zvlněné sjezd, kdy jsme mohli pozorovat, jak se malebná krajina postupně mění v rovinaté plantáže cukrové třtiny. V poslední části nám trochu začaly zneprijemnovat život obrovské náklaďáky vrchovate naložené cukrovou trtinou. V ne malebném městečku městě Sagay jsme se rozhodli pokračovat až do přístavu, což se ukázalo bytí proziravym. Rovnou jsme se začali domáhat lodi  - zprávy o ni byly protichůdné - měla jezdit denně či obden, což nepřímo potvrdili policisté,  kteří nám ukazovali cestu do přístavu. Jede zítra - Uff! Vezme nám kola - ufuf. Nevezme - je jich moc. Vezme, ale musel jsem hned koupit lístky...  Mezitím ostatní objevili pěkný resortik, do kterého se muselo jet po pláži těsně po hraně přílivu. Suma sumárum - zase vše klaplo. Ale má to jeden háček : dneškem jsme skončili s pořádnou cyklistikou.

Ujeto 88 km,  celkem 471.