Budíček byl časný. Slunce vycházelo před šestou, my to sice nestihli jako většina ostatních, ale i o půl sedmé byly okolní homolovité kopečky moc pěkné. Nebyly sice hnědé, podle čehož dostaly jméno, ale zelené neboť je krátce po období dešťů. Ranní výhled na po obzor se táhnoucí kupy byl úžasný a o moc lepší než posledně, kdy jsme sem přijeli kolem poledne. Dnes bylo oproti včerejšku jasno, na focení prima, ale jinak se toto počasí ukázalo jako zničující.
Nafoceno, nasnidano a už jsme se mohli spustit krpalem dolů ke statovce. Včerejší obrázek krajiny se nezměnil - bambusové vesničky
mezi políčky na pozadí čoko hor. Malebné. A pak už byl čas zužitkovat včera nastoupanych 400 m. Uprostřed sjezdu byla chovná stanice nártounů, vzácných malinkatých poloopiček s velkýma očima, které jsou symbolem Boholu. Jsou noční tvorové, a proto celý den tráví pritisknuti ke větvi a takto je také pozorují zvědaví turisté. Zatímco jsme se procházeli po ohrazenem lese, přišla dvanáctá a slunce zesilelo. Sjeli jsme k moři a připojili se na pobřežní statovku a v sílicim provozu, ve vedru jsme se probíjeli dál a hledali hospodu na oběd. Podařilo se nám to až po přejetí mostu na ostrov Panglao.
Typická lokální hospůdka (soubor deseti kastrolů s hotovým jídlem) poskytla stín i nezbytné posílení. Po více než hodinové pauze jsme byli schopni absolvovat posledních skoro 20 kilometříků, někteří s pauzou na kohoutich zápasech.
Příjezd do Paraguayi Resortu byl jako návrat domů. Přede dvěma roky jsme zde končili základní část zájezdů a tak jsme s velkou radostí jej do trasy zařadil znovu. Útulný rezortík s dvorečkem s posezením v ratanu v bambusových altancich posazenych v zelení. A klid. Radka se podobně jako ostatní vykoupat na pláži a při návratu jsme už kontrolovali, co se nachází na ledu ve vitrinkach. Ještě nakoupit na zítřejší delfiní a snorchlovací výlet, a už došlo na dlouho těšenou večeři na pláži. Mají tu bambusové mušle zvláštního tvaru, vypadají jako tyčky 5 cm dlouhé a 1 cm v průměru, na másle a na česneku opravdu skvělé. A pak nějaké rybky a krevetky, no je tu dobře. zítra první pauza den.
Nafoceno, nasnidano a už jsme se mohli spustit krpalem dolů ke statovce. Včerejší obrázek krajiny se nezměnil - bambusové vesničky
mezi políčky na pozadí čoko hor. Malebné. A pak už byl čas zužitkovat včera nastoupanych 400 m. Uprostřed sjezdu byla chovná stanice nártounů, vzácných malinkatých poloopiček s velkýma očima, které jsou symbolem Boholu. Jsou noční tvorové, a proto celý den tráví pritisknuti ke větvi a takto je také pozorují zvědaví turisté. Zatímco jsme se procházeli po ohrazenem lese, přišla dvanáctá a slunce zesilelo. Sjeli jsme k moři a připojili se na pobřežní statovku a v sílicim provozu, ve vedru jsme se probíjeli dál a hledali hospodu na oběd. Podařilo se nám to až po přejetí mostu na ostrov Panglao.
Typická lokální hospůdka (soubor deseti kastrolů s hotovým jídlem) poskytla stín i nezbytné posílení. Po více než hodinové pauze jsme byli schopni absolvovat posledních skoro 20 kilometříků, někteří s pauzou na kohoutich zápasech.
Příjezd do Paraguayi Resortu byl jako návrat domů. Přede dvěma roky jsme zde končili základní část zájezdů a tak jsme s velkou radostí jej do trasy zařadil znovu. Útulný rezortík s dvorečkem s posezením v ratanu v bambusových altancich posazenych v zelení. A klid. Radka se podobně jako ostatní vykoupat na pláži a při návratu jsme už kontrolovali, co se nachází na ledu ve vitrinkach. Ještě nakoupit na zítřejší delfiní a snorchlovací výlet, a už došlo na dlouho těšenou večeři na pláži. Mají tu bambusové mušle zvláštního tvaru, vypadají jako tyčky 5 cm dlouhé a 1 cm v průměru, na másle a na česneku opravdu skvělé. A pak nějaké rybky a krevetky, no je tu dobře. zítra první pauza den.
Ujeto 69 km na kole, celkem 116 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat