Den bez kol začal brzy. V 5:40 nás vyzvedl majitel lodí a odvedl nás k lodičce. Hodlali jsme zopakovat výlet přede dvěma roky ( http://filipiny2011.blogspot.com/search?updated-max=2011-03-23T23:32:00%2B08:00&max-results=7). Ale jak známo, do stejné řeky se dvakrát vstoupit nedá. Což neznamená, že bylo zle :) Začali jsme hodinovou honičkou na delfíny, byli krásní, byla jich spousta a nic se mi nepodařilo vyfotit. V sedm už jsme pristavali na ostrově Balikasan. Na rozdíl od minulé jsme si pronajali lodičky a vyvezli se kousek dál na okraj koraloveho útesu, kde jsme přes hodinu snorchlovali. Ryb, rybek i rybiček bylo opravdu hodně, taky želva a hvězdice a spousta korálů všech barev a tvarů. Spotřeboval jsem tam celou baterku malého foťáku. Markétě (J) se zalíbila jedna želva a začala ji pronásledovat do moře. Vyděšený lodník , když viděl brázdu ve vodě za jejím šnorchlem, volal na Jardu, ať ji zastaví...
Kolem desáté jsme byli zpět v plážové hospůdce, kde byla naše základna a po sérii mango džusů vypluli k dalšímu ostrůvku Virgin. Byl malinký, s nejvyšším bodem snad jeden metr nad mořem. Ale taky byl celý ohrazený jako rezervace, takže návštěvníci měli k dispozici jen pár metrů pláže kolem. Kousek dál v moři bylo ještě par miniaturních ostrůvku tvořených mangrovy. Sluníčko přálo úplně kolmo a my trosku nevěděli, jak tam přežijeme plánované dvě hodiny. Vyřešilo se to zahy: na jižním obzoru se objevila mračna a po chvilce začalo pršet se stejnou intenzitou jako předevčírem. A tak se návštěva trošku zkrátila a ve dvě už jsme byli zpět na Alona Beach. Každý se roztrhl po svých zájmech: plazovani, thajské masáže, jídlo, spánek. Po čtvrté odpoledne jsem se pokusil vyhledat Ostravaka Emila, kterého jsme tu objevili posledně, ale nepodařilo se.
Svačinka u Švýcara Helmuta (klobaska) se protáhla téměř do večeře, v pauze před ní jsem ještě stihl výměnu peněz a nákup datové simky u slečen v kiosku, kde předtím uspěl Jarda. Jenže co slečny zvládly na jeho archivní Nokii, se jim nedařilo na mém tabletu. Respektive jsem měl pocit, že chtějí ručně nastavit něco, co se nastavilo samo. Zábavná ctvrthodinka.
U večeře jsme se krotili, jenom pár rybiček. Jdeme brzo spat, protože vyrážíme ve tři ctvrtě na šest, honime trajekt na osmou, který nás převeze na ostrov Siquijor.
Kolem desáté jsme byli zpět v plážové hospůdce, kde byla naše základna a po sérii mango džusů vypluli k dalšímu ostrůvku Virgin. Byl malinký, s nejvyšším bodem snad jeden metr nad mořem. Ale taky byl celý ohrazený jako rezervace, takže návštěvníci měli k dispozici jen pár metrů pláže kolem. Kousek dál v moři bylo ještě par miniaturních ostrůvku tvořených mangrovy. Sluníčko přálo úplně kolmo a my trosku nevěděli, jak tam přežijeme plánované dvě hodiny. Vyřešilo se to zahy: na jižním obzoru se objevila mračna a po chvilce začalo pršet se stejnou intenzitou jako předevčírem. A tak se návštěva trošku zkrátila a ve dvě už jsme byli zpět na Alona Beach. Každý se roztrhl po svých zájmech: plazovani, thajské masáže, jídlo, spánek. Po čtvrté odpoledne jsem se pokusil vyhledat Ostravaka Emila, kterého jsme tu objevili posledně, ale nepodařilo se.
Svačinka u Švýcara Helmuta (klobaska) se protáhla téměř do večeře, v pauze před ní jsem ještě stihl výměnu peněz a nákup datové simky u slečen v kiosku, kde předtím uspěl Jarda. Jenže co slečny zvládly na jeho archivní Nokii, se jim nedařilo na mém tabletu. Respektive jsem měl pocit, že chtějí ručně nastavit něco, co se nastavilo samo. Zábavná ctvrthodinka.
U večeře jsme se krotili, jenom pár rybiček. Jdeme brzo spat, protože vyrážíme ve tři ctvrtě na šest, honime trajekt na osmou, který nás převeze na ostrov Siquijor.
Žádné komentáře:
Okomentovat