Večer jsme usoudili, ze budeme ekologičtí a nebudeme přetěžovat loď převozem zbytečných lahví. Po večeři jsem vyhlásil likvidační mejdan u nás na verandě. Trochu jsem podcenil posádku, myslel jsem, že jsou na tom stejně jako my, tj větší panák, ale místo toho se sešly tři celé láhve. Zvítězili jsme až o pul druhé, takže ráno bylo pomalejší. Stejně jako snidaňová obsluha, takže jsme vyjeli až v devět a to jsme chtěli být v deset v přístavu. K našemu velkému překvapení jsme to stihli. Na místě byli už i Pavla s Arnoštem, po chvilce dorazili i Jarda s Markétou, kteří stejně jako my minuli přístav a museli se vracet, ale všimli si toho později. A nakonec na pul jedenáctou dorazil i Karel s Eliškou, kteří ještě stihli mušlové muzeum, což byl vlastně obchůdek. Dnešní lodička je malá a pomalá, ale zato bere auta a proto se na ni dá najet a nemusí se kola přehazovat přes zábradlí. A ještě na ni příjemné fouká a neřve žádná televize. A než dojedeme do Dumaguete, mám ještě čas zrekapitulovat včerejšek.
Náš včerejší program už byl popsán a dosti podobný měli i Pepa s Markétou (64) Jarda s Markétou jeli po V pobřeží, pak zahnuli na západ do hor, vyjeli kousek nad vodopádem a pak se vrátili do hor naší cestou v protisměru a domů (60 km). Arnošt s Pavlou odjeli spát na pláž, a při té příležitosti objeli ostrov po směru hodin (75 km) . A jak už je stabilním pravidlem, nevyhlášenými vítězi se stali Karel s Eliškou. Nejenže jako jediní vystoupali na nejvyšší vrchol ostrova, ale byli tam hned dvakrát, když se tudy vraceli z jeskyně a šamanské vesnice San Antonio. A kilometry oni moc nepočítají, takže nevíme.
Dumaguete na ostrově Negros nás přivítalo vedrem. Ostrov patří mezi největší v souostroví a tohle univerzitní město je tu druhé největší a tudíž docela rušné. Zastavit jsme tu ale museli. Poledni slunce se nás snažilo zatlouci do asfaltu a kromě toho byl čas oběda a taky výměny peněz. Město má zřejmě progresivního starostu, na každém rohu byly cedule o zákazu kouření na veřejných prostranstvích.
Poslední dnešní kilometry nás proklickovaly městem až k pobřežní okružní statovce. Provoz byl nepříjemné hustý a po necelých třech dnech na Siquijoru to bylo docela peklo. Ale cesta byla široká a dobře se po ní jelo. Sea Forest Resort nás všestranně překvapil. Pláž je v podstatě nepoužitelná a jeho hlavní atrakcí je malý jednoduchý aquapark kolem něhož je vystavěn. Mezi tím tropičtí ptačí v klecích (zoborožec, loskuták...) a různé jako dřevěné domečky a vše je stíněné vysokými palmami. Celkově to dost připomíná německé Tropical Islands, jenom pod širým nebem ;) No dobrá, poznat se musí všechno, bydlení je slušné za rozumnou cenu a očividně je toto zařízení pro odpočinek místních, takže i ceny jídla v restauraci jsou slušné. Ale to nejhorší na konec: resort je non-liquor, což v praxi znamená, že se tu nejen nekoupí ani pivo, ale i personál má právo zabavit jakýkoli nalezeny alkohol, který najde. A my se navíc zapomněli cestou zastavit v obchůdku... Takže večeře byla sice dobra, ale zapijena džusy a vodou... Tak jsme si aspoň zašli večer do nedaleké hrncarny na pivo. Seděli jsme v prkenne chatrče přímo nad pláží, pili pivo a poslouchali Romantický klavír Jiřího Maláska z čínského cédéčka.
A zítra výjezd na sopečné jezera. Převýšení 900 m na trase 13,5 km...
Ujeto 31 km na kole, celkem 248 km; 25 km lodí, celkem 160 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat