Na ranní vstávání jsme zvyklí, dnes to nebylo nijak kruté. V sedm jsme opustili příjemné pokojiky a po pláži se vrátili do přístavu. Po snídani jsme dle pokynů dorazili na osmou k lodi. Byl to klasický pumpboat, prostě vahadlová loď zdejšího stylu, jenom trochu větší - pro 50 pasažérů. Konečně jsem se dočkal, pumpboaty jsou tu dost běžné, ale náš zatím míjely. Jako pořádný islomaniak už jsem se plavil lecčím, ale tohle mi do sbírky chybělo. Kola jsme rychle přetahali po úzké lávce a pak už jsme jen přihlizeli, jak se trousí ostatní cestující. Pro odjeti lodi bylo potřeba buď 50 pasažérů nebo čas 10 :00,co nastane první. A tak jsme se nutili a čekali. Zaujal mne člen posádky, který měl funkcí držáku zábradlí. Když někdo chtěl nastoupit, přistoupil k lávce a zvedl tyč přivazanou druhým koncem k lodi. To mu vydrželo celé dvě hodiny. Jarda zmizel a za chvíli se ke všeobecnému veselí vrátil po molu v cyklorikše s lahví rumu a koly. Tím udal ráz celého dne.
S polovypitou lahví se přiblížila desátá. Ještě policie zkontrolovala, zda máme obleceny záchranné vesty (moje dětská vypadala obzvlášť legračně) a vypluli jsme. Moje GPS určila očekávaný čas příjezdu na 12:30 a tak jsme se připravili na delší houpavou plavbu každý dle svého. Někteří se snažili usnout, jiní hlídali horizont a my s Jardou a Karlem se na pustili do licitovaného mariáš, konečně bylo trochu času. Jarda zahájil ve velkém stylu lepšími dvěma sedmami a vůbec jsme hráli (a uhrali) spoustu vysokých her. Když došel rum, Arnošt vytáhl další s tím, že má dnes narozeniny. A tak jsme ve velké pohodě dorazili před jednou do hlavního města ostrova Bantayan stejného jména.
Kola se tu přes špičku lodě vykládaly podstatně lépe a tak jsme byli rychle naložení. Chtěl už jsem vyjet, když vidím, že Jarda má problém s nasedáním. Když se mu to konečně povedlo, stocil přímo proti zídce ohranicujicí molo. Měl štěstí, o dva metry vedle už zidka chyběla... Bylo jasné, že není jízdy schopen. V zásadě mohu souhlasit s jeho tiskovým prohlášením o několik postů níže a tak jen stručný popis. Naložili jsme ho i s kolem na cyklorikšu a přejeli přes dlouhé molo k řadě hospůdek na tržišti u přístavu. Jarda si pospal , my poobedvali a o pul třetí chtěli vyrazit zbývajících 10 km přes ostrov do plážového městečka Santa Fe. Ale nešlo to tak jednoduše a tak přišla ke slovu motorikša. Třikrát jsem riksakovi říkal název Budyong Resort a jednou mi to zopakoval. Když odjížděl, konstatoval jsem, že ho možná vidíme naposledy. Když jsme ujeli vcelku nudných deset km a našli náš resort, Jarda tam samozřejmě nebyl. Ubytovali jsme se v pěkných plážových bungalovech na bílé pláži u modrého moře pod kokosových palmami, no prostě jak z katalogu. Sešli jsme se na recepci, vypsali si všechny resorty a ze je objedeme. Naštěstí mne na poslední chvíli napadlo zajít na turistickou policii, která byla hned za rohem. Po chvíli vysvětlování Markéty se podařilo objasnit problém a po třech telefonatech bylo jasné, že Jarda byl vyložen ve 2 km vzdáleném resortu. Místní policisté nás tam autem dovedli a bylo po problému. Jarda tam spokojeně seděl, popíjel kolu, zaplatil jsem ji, všichni tři jsme nasedli a bez problémů dorazili do bydlení.
Konečně byl čas na koupání a vůbec relax. V sedm jsme se sešli na recepci a vyrazili na večeři do místní hospůdky. Krevety, mušle, grilované ryby, pohoda. A na závěr večera jsme ještě dali par long drinků, velmi dekadentní večer.
S polovypitou lahví se přiblížila desátá. Ještě policie zkontrolovala, zda máme obleceny záchranné vesty (moje dětská vypadala obzvlášť legračně) a vypluli jsme. Moje GPS určila očekávaný čas příjezdu na 12:30 a tak jsme se připravili na delší houpavou plavbu každý dle svého. Někteří se snažili usnout, jiní hlídali horizont a my s Jardou a Karlem se na pustili do licitovaného mariáš, konečně bylo trochu času. Jarda zahájil ve velkém stylu lepšími dvěma sedmami a vůbec jsme hráli (a uhrali) spoustu vysokých her. Když došel rum, Arnošt vytáhl další s tím, že má dnes narozeniny. A tak jsme ve velké pohodě dorazili před jednou do hlavního města ostrova Bantayan stejného jména.
Kola se tu přes špičku lodě vykládaly podstatně lépe a tak jsme byli rychle naložení. Chtěl už jsem vyjet, když vidím, že Jarda má problém s nasedáním. Když se mu to konečně povedlo, stocil přímo proti zídce ohranicujicí molo. Měl štěstí, o dva metry vedle už zidka chyběla... Bylo jasné, že není jízdy schopen. V zásadě mohu souhlasit s jeho tiskovým prohlášením o několik postů níže a tak jen stručný popis. Naložili jsme ho i s kolem na cyklorikšu a přejeli přes dlouhé molo k řadě hospůdek na tržišti u přístavu. Jarda si pospal , my poobedvali a o pul třetí chtěli vyrazit zbývajících 10 km přes ostrov do plážového městečka Santa Fe. Ale nešlo to tak jednoduše a tak přišla ke slovu motorikša. Třikrát jsem riksakovi říkal název Budyong Resort a jednou mi to zopakoval. Když odjížděl, konstatoval jsem, že ho možná vidíme naposledy. Když jsme ujeli vcelku nudných deset km a našli náš resort, Jarda tam samozřejmě nebyl. Ubytovali jsme se v pěkných plážových bungalovech na bílé pláži u modrého moře pod kokosových palmami, no prostě jak z katalogu. Sešli jsme se na recepci, vypsali si všechny resorty a ze je objedeme. Naštěstí mne na poslední chvíli napadlo zajít na turistickou policii, která byla hned za rohem. Po chvíli vysvětlování Markéty se podařilo objasnit problém a po třech telefonatech bylo jasné, že Jarda byl vyložen ve 2 km vzdáleném resortu. Místní policisté nás tam autem dovedli a bylo po problému. Jarda tam spokojeně seděl, popíjel kolu, zaplatil jsem ji, všichni tři jsme nasedli a bez problémů dorazili do bydlení.
Konečně byl čas na koupání a vůbec relax. V sedm jsme se sešli na recepci a vyrazili na večeři do místní hospůdky. Krevety, mušle, grilované ryby, pohoda. A na závěr večera jsme ještě dali par long drinků, velmi dekadentní večer.
Ujeto 12 km na kole, celkem 483; na lodi 40 km, celkem 260.
Žádné komentáře:
Okomentovat