Probudil jsem se sice dobře vyspalý, ale s vědomím, že je něco špatně. No bylo to jak v oblíbené písní od Wohnoutů "Svaz českých bohemů"... Jak jsem se později dozvěděl, bylo tam i vypuštěné moře i princezna ;) Můj výstup se prý naštěstí omezil jen na předčasné usnutí.
Snídaně byla mimořádně na lodi. Do přístávku nás k ní dovezl náklaďák s lavicemi na korbě, náš odpolední dopravní prostředek. Tahle vahadlová loďka byla větší i pěknější než ta na Panglau. Po asi hodině plavby jsme narazili na první hejno. Byl to nějaký větší druh, snad třímetrové kusy se mihaly v těsné blízkosti naší lodi. Oproti minule jsme tam také byli úplně sami. Za dalším početnějším hojném menších kusů jsme museli křižovat skoro až k protilehlému ostrovu Cebu. Ale tam jich bylo snad padesát. Plavání kolem nás, skákali, dovadeli! Celé ty dvě hodiny byl asi můj největší zážitek s delfíny, a ze jsem měl to štěstí jich už spoustu potkat.
Honená s delfíny nás zavedla téměř až k pobřeží Cebu a tak kolem desáté jsme otočili k návratu. Čekala nás ještě jedna místní atrakce zvaná sandbar - písčitá melčina, která má při odlivu hloubku kolem jednoho metru. Má docela ostrý okraj, spadá dosti ostře do hloubky, a nacházelo se na ni spousta hvězdic. Dokonce tam mají vybudované i čtyři domečky na kulech k pronajmutí, může to být zajímavý zážitek, přenocovat uprostřed moře několik kilometrů od pobřeží.
Posledním bodem programu na Aroma Beach byl oběd a pak už jsme navázali kola na přední část korby, na zadní část jsme se na podélné lavice vyskladali my, zamavali si s velmi milým personálem a vydali se na 100 km dlouhou cestu na sever.
Byla dlouhá. Zvláště pro mne a Arnošta, kteří jsme seděli úplně na konci vedle dost nízké zadní sajtny. Zatímco ostatní si mohli i zdrimnout nebo se nějak vrtět a po posedavajici, my jsme seděli velmi ukaznene kolmo na směr jízdy. Byl to nějaký zase nový zážitek. Vesničky, města i tropy mezitím běžely jako živý film, v autobusu za sklem bychom usnuli a nebyl by ten kontakt. Bylo to pěkné, ale přece jen dlouhé. Po více než dvou hodinách jsme přijeli do cílená Pebble Beach, ale byla to jen udržovaná pláž, žádné bydlení tam nebylo. Byli tam jen dva uklízení, kteří navíc tvrdili, že přespat tam na divoko by nebylo bezpečné. A ze prý je další resort u města San Carlos, nějakých 10 km. Bylo to 15, projeli jsme městem a stále jeli dál na sever. Zkratim to, jeli jsme dalších deset, odbočili k moři, projeli rybářskou vesničkou a skončili v dost skromném a dost předraženém plážovém bydlení. Nakonec jsme se rozhodli spat v kojich na pláži, já začal lepit duši, která mi o předcházející noci ušla a ostatní se vydali shánět jídlo do vesničky, kde přirozeně způsobili značný rozruch. Radce nějak nebylo dobře po vyslunenem přejezdu, skoro to vypadalo na menší účet, takže jsme vzali miniaturní pokojík, sotva jsme se tam vešli s koly. Ale pomohlo to, ráno už byla v pořádku.
Snídaně byla mimořádně na lodi. Do přístávku nás k ní dovezl náklaďák s lavicemi na korbě, náš odpolední dopravní prostředek. Tahle vahadlová loďka byla větší i pěknější než ta na Panglau. Po asi hodině plavby jsme narazili na první hejno. Byl to nějaký větší druh, snad třímetrové kusy se mihaly v těsné blízkosti naší lodi. Oproti minule jsme tam také byli úplně sami. Za dalším početnějším hojném menších kusů jsme museli křižovat skoro až k protilehlému ostrovu Cebu. Ale tam jich bylo snad padesát. Plavání kolem nás, skákali, dovadeli! Celé ty dvě hodiny byl asi můj největší zážitek s delfíny, a ze jsem měl to štěstí jich už spoustu potkat.
Honená s delfíny nás zavedla téměř až k pobřeží Cebu a tak kolem desáté jsme otočili k návratu. Čekala nás ještě jedna místní atrakce zvaná sandbar - písčitá melčina, která má při odlivu hloubku kolem jednoho metru. Má docela ostrý okraj, spadá dosti ostře do hloubky, a nacházelo se na ni spousta hvězdic. Dokonce tam mají vybudované i čtyři domečky na kulech k pronajmutí, může to být zajímavý zážitek, přenocovat uprostřed moře několik kilometrů od pobřeží.
Posledním bodem programu na Aroma Beach byl oběd a pak už jsme navázali kola na přední část korby, na zadní část jsme se na podélné lavice vyskladali my, zamavali si s velmi milým personálem a vydali se na 100 km dlouhou cestu na sever.
Byla dlouhá. Zvláště pro mne a Arnošta, kteří jsme seděli úplně na konci vedle dost nízké zadní sajtny. Zatímco ostatní si mohli i zdrimnout nebo se nějak vrtět a po posedavajici, my jsme seděli velmi ukaznene kolmo na směr jízdy. Byl to nějaký zase nový zážitek. Vesničky, města i tropy mezitím běžely jako živý film, v autobusu za sklem bychom usnuli a nebyl by ten kontakt. Bylo to pěkné, ale přece jen dlouhé. Po více než dvou hodinách jsme přijeli do cílená Pebble Beach, ale byla to jen udržovaná pláž, žádné bydlení tam nebylo. Byli tam jen dva uklízení, kteří navíc tvrdili, že přespat tam na divoko by nebylo bezpečné. A ze prý je další resort u města San Carlos, nějakých 10 km. Bylo to 15, projeli jsme městem a stále jeli dál na sever. Zkratim to, jeli jsme dalších deset, odbočili k moři, projeli rybářskou vesničkou a skončili v dost skromném a dost předraženém plážovém bydlení. Nakonec jsme se rozhodli spat v kojich na pláži, já začal lepit duši, která mi o předcházející noci ušla a ostatní se vydali shánět jídlo do vesničky, kde přirozeně způsobili značný rozruch. Radce nějak nebylo dobře po vyslunenem přejezdu, skoro to vypadalo na menší účet, takže jsme vzali miniaturní pokojík, sotva jsme se tam vešli s koly. Ale pomohlo to, ráno už byla v pořádku.
Ujeto 125 km na náklaďáku, asi 60 km lodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat