Cyklistika skončila. Lodička jsme měli pristavenou v osm na bílé pláži našeho resortu. Po čtyřiceti minutách plavby jsme už snorchlovali nad korály u ostrova Hilantagan. Popisovat korály nemá smysl, pestrobarevný svět neskutečných tvarů je stále stejný a přitom neopakovatelný. Tentokrát si dala říct i Radka, která se zatím šnorchlování vyhýbala.
Virgin Island byl ještě pár minut plavby na sever. Úžasná bílá pláž s klasickými palmami a travnickem (a vstupným). Stejně jako na Panglau jsme dostali špatnou informaci, i zde byla jednoduchá restaurace (gril) a kiosek. Ale my měli jsme zásoby atak došlo jen na pivo, kávu a grilované banány. Hlavní program tu byl ovšem relax. Nejčistší moře, co jsme na Filipínách, skoro jako na řeckých ostrovech, písčito-korálová pláž a klid, první dvě hodiny jsme tam byli sami. Později sice přijela filipínská rodinka, se kterou s posléze skamaradili Pepa s Markétou, a ještě později skupinka mládeže, jejíž asijský původ byl zřejmý, ale řeč už ne. V každém případě se nám odtud vůbec nechtělo, ještě jsme si na zpáteční cestě trochu zašnorchlovali, a výletu byl konec. Pěkná tečka za těmi letošními Filipínami.
V resortu jsme už ráno podnikli akci stěhování. Na poslední noc už jsme totiž měli jen jeden bungalov , a protože jsme byli líní se stěhovat do nedalekého levného bydlení Pavly a Arnošta, rozhodli jsme se, že tam necháme věci a přespíme nedaleko něj na pláži. Ale ještě předtím jsme si dopřali pěknou večeři v Cou-cou baru a na pláži uspořádali malý rumový dýchánek. Ale už to nebylo ono, každý už byl hlavou na pul cestě domů.
Na pláži bylo nejdřív docela živo, protože resort se zcela zaplnil. Ale pak vše ztichlo a probudil mne až lodičky brblajici za úsvitu na moře. Pro mne druhé nejlepší spaní, ale Radka s Markétou tvrdí, že se na pláži řvalo celou noc. Tak nevím.
Virgin Island byl ještě pár minut plavby na sever. Úžasná bílá pláž s klasickými palmami a travnickem (a vstupným). Stejně jako na Panglau jsme dostali špatnou informaci, i zde byla jednoduchá restaurace (gril) a kiosek. Ale my měli jsme zásoby atak došlo jen na pivo, kávu a grilované banány. Hlavní program tu byl ovšem relax. Nejčistší moře, co jsme na Filipínách, skoro jako na řeckých ostrovech, písčito-korálová pláž a klid, první dvě hodiny jsme tam byli sami. Později sice přijela filipínská rodinka, se kterou s posléze skamaradili Pepa s Markétou, a ještě později skupinka mládeže, jejíž asijský původ byl zřejmý, ale řeč už ne. V každém případě se nám odtud vůbec nechtělo, ještě jsme si na zpáteční cestě trochu zašnorchlovali, a výletu byl konec. Pěkná tečka za těmi letošními Filipínami.
V resortu jsme už ráno podnikli akci stěhování. Na poslední noc už jsme totiž měli jen jeden bungalov , a protože jsme byli líní se stěhovat do nedalekého levného bydlení Pavly a Arnošta, rozhodli jsme se, že tam necháme věci a přespíme nedaleko něj na pláži. Ale ještě předtím jsme si dopřali pěknou večeři v Cou-cou baru a na pláži uspořádali malý rumový dýchánek. Ale už to nebylo ono, každý už byl hlavou na pul cestě domů.
Na pláži bylo nejdřív docela živo, protože resort se zcela zaplnil. Ale pak vše ztichlo a probudil mne až lodičky brblajici za úsvitu na moře. Pro mne druhé nejlepší spaní, ale Radka s Markétou tvrdí, že se na pláži řvalo celou noc. Tak nevím.
Ujeto na kole 4 km, celkem 547; na lodi 30 km, celkem 290.
Žádné komentáře:
Okomentovat