Konečně den s rozumným vstáváním! Kdo to takhle blbě vymyslel, že až po tolika dnech jsme mohli vylézt z postele po sedmé. A den začal důstojně snídaní. V přibývajícím teple se pohyby zpomalily a tak jsme do dnešního volného programu vyráželi v devět jako poslední.
Výstup do hor začal ve městečku Larena, u včerejšího rumoveho marketu. Nejelo mi to. Nejelo mi to brutálně, na prvních 4 km/300 m mi Radka dala 10 min. A v podobném duchu jsme stoupali palmovými vesničkami dál. Nakonec jsme vystoupali na hřebínek ve výšce skoro 400 m, odkud byla vyhlídka na obě strany ostrova. Kdy jsem se trápil ve stoupání, uvědomil jsem si, že jsem zapomněl lepení i duše- normálně je mám v brasnicce pod sedlem, jenže mi praskla přezka a já ji musím vozit v hlavní brašně. No povzbudivá představa.
Po kolové pauze na hřebenu před rozcestim jsme se rozhodli nevyjizdet na nejvyšší vrchol ostrova (600 m), ale zkusit najít vodopády. Sjezd byl... báječně vyhlídkový. Palmové háje, vesničky i oboustranné vyhlídky na jižní pobřeží.
Parkovišťátko nad vodopádem bylo nepřehlédnutelné, po hlídali nám kola a ještě jsme v návštěvní knize poznali, že Markéta s Jardou dorazili o hodinu a půl před námi, zatímco Markéta s Pepou, jejichž kola tam také byla, se jaksi ne zapsali. A dole u vodopádů jsme je našli razdva všechny čtyři. Kaskáda připomíná malé Plitvičky. Několik jezírek je propojené několik metrů vysokými vodopády s docela teplou vodou. Vlezl jsem do vody... a ztratil foťák na více než dvoumetrove hloubce... Potápěč rozhodne nejsem a tak se nedařilo. Nedařilo se ani Markétě (J), která se vrhala do hlubiny stylem lovkyně perel. Jarda přišel (po slunicku), uviděl a na první pokus vyslovil. Za odměnu jsem jej tím aparátem vyfotil ve skoku do vodopádu. A pak už jsme si mohli užívat relaxu, za předpokladu., ze jsme si pohlidali místní vyrostky, kteří hlídali, zda si hlídame věci... V závěru jsme ještě viděli místní policii (Pulysya) v akci přístavu silniční kontrole, neboť si zřídili checkpoint hned u našeho parkoviště.
Po krátkém sjezdu do městečka Lasy jsme dojeli Pepu, kteří ovšem byli o oběd v kastrůlkárně před námi. Tak jsme zvlněnou trasou kolem JV pobřeží dojeli do městečka Maria, kde jsme realizovali svůj handicap, s tím, že se sejdeme na pláži.
Pláž byla v malém rezortu na poloostrově asi 2 km od hlavní. A nebyla tam ani Markéta, ani skoro žádní lidé, kromě francouzsko-polského páru se třemi dětmi, které jsme potkali už u vodopádů. A koupání pohádkové, v malé zátoce se svažujícím se dnem (vzácnost ve zdejších pomerech), klid a divoké skalní útvary. Paráda. Není divu ze jsme se při odjezdu zpozdili a dojeli jako poslední, o pul sedmé za tmy a na čelovky. Super den! Jo, a nepichli jsme!
Je to možná nuda připomínat, ale večeře se opět vydařila. Po včerejším koncertu jsme zopakovali včerejší tsatsiki (velmi věrohodné) a přidali zeleninu v kokosové omáčce a spicy sizzling rybu. Skvostné. Zdejší finančně náročné zranitelnost ale končí. Zítra v 10 máme sraz s Arnoštem, jímž se zdejší bydlení nelíbilo a vyrazili za dobrodružstvím. Přesouváme se na Negrosu.
Ujeto 60 km, celkem 217 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat