Opět,jak jinak, jsme si přivstali. Snídaně už na pul sedmou. Čekala nás poslední a současně nejtěžší etapa do městečka Sagay na severním pobřeží ostrova. Problém byl navíc i v tom, že dostupné mapy strýčka Gůgla i OpenStreetMaps se od sebe brutálně lišily a rozhodně ne budíky důvěru. Jediné, co nás trochu uklidňovalo, bylo 700 výškových metrů, které jsme měli k dobru. Vyjeli jsme stejným směrem jako na včerejší výlet, ale pokračovali jsme po hlavní. Velmi rychle jsme klesli na 400 metrů do krajiny s prvními ryzovymi terasami. Ty se záhy staly společně s vodními buvolí rochnicimi se v bahně symbolem dne. Kolem poledne jsme byli na křižovatce uprostřed ostrova (zde skončila trasa dle OpenStreetMaps) opět v sedmi stech metrech a těšili se na 40 km dlouhý sjezd. Místo toho přišla nejdrsnější ale současně i nejkrásnější část cesty. Příštích téměř 20 km jsme se probíjeli po velmi hrubé stěrkové cestě občas prokladane betonovými úseky v některých vesnických. A kolem palmy, banány, rýžové terasy, buvolí... No paráda. A to vše se stále houpalo na vrstevníci sedmi stovky. Až v závěru se objevila betonka, sjezd a pohádky byl konec. Na rozcestí došel dech mapám Google, když se objevila tam neexistující, leč v reálu ano silnice. Cesta se tím rázem zkrátila o 10 km.
Do cíle sice zbývalo ještě čtyřicet, ale stále jsme byli 500 m vysoko. Následoval příjemný zvlněné sjezd, kdy jsme mohli pozorovat, jak se malebná krajina postupně mění v rovinaté plantáže cukrové třtiny. V poslední části nám trochu začaly zneprijemnovat život obrovské náklaďáky vrchovate naložené cukrovou trtinou. V ne malebném městečku městě Sagay jsme se rozhodli pokračovat až do přístavu, což se ukázalo bytí proziravym. Rovnou jsme se začali domáhat lodi - zprávy o ni byly protichůdné - měla jezdit denně či obden, což nepřímo potvrdili policisté, kteří nám ukazovali cestu do přístavu. Jede zítra - Uff! Vezme nám kola - ufuf. Nevezme - je jich moc. Vezme, ale musel jsem hned koupit lístky... Mezitím ostatní objevili pěkný resortik, do kterého se muselo jet po pláži těsně po hraně přílivu. Suma sumárum - zase vše klaplo. Ale má to jeden háček : dneškem jsme skončili s pořádnou cyklistikou.
Do cíle sice zbývalo ještě čtyřicet, ale stále jsme byli 500 m vysoko. Následoval příjemný zvlněné sjezd, kdy jsme mohli pozorovat, jak se malebná krajina postupně mění v rovinaté plantáže cukrové třtiny. V poslední části nám trochu začaly zneprijemnovat život obrovské náklaďáky vrchovate naložené cukrovou trtinou. V ne malebném městečku městě Sagay jsme se rozhodli pokračovat až do přístavu, což se ukázalo bytí proziravym. Rovnou jsme se začali domáhat lodi - zprávy o ni byly protichůdné - měla jezdit denně či obden, což nepřímo potvrdili policisté, kteří nám ukazovali cestu do přístavu. Jede zítra - Uff! Vezme nám kola - ufuf. Nevezme - je jich moc. Vezme, ale musel jsem hned koupit lístky... Mezitím ostatní objevili pěkný resortik, do kterého se muselo jet po pláži těsně po hraně přílivu. Suma sumárum - zase vše klaplo. Ale má to jeden háček : dneškem jsme skončili s pořádnou cyklistikou.
Ujeto 88 km, celkem 471.
Žádné komentáře:
Okomentovat