Vecer pred odletem jsem promital v Jihlave o cyklisitice Kyrgyzstanu a pri zpatecni ceste jsem se jeste v noci zastavil u Markety a nalozil jeji kolo a sbalene brasny, aby opravdu v patek nebyl stres a mohli jsme si uzit odletovy den opravdu v klidu. Vse jsem ulozil v Adventure na chodbe, abych to mel pri ruce, az to budu nakladat do auta. Rano prijdu do prace a vidim, vlasne nevidim brasny. Pobiham po dome a ptam se vsech, kdo je aktivne uklidil. Teprve kdyz na dvorku najdu Marketino tricko, dochazi mi, ze se nam do domu k ranu nekdo vloupal a z mnoha veci si vybral tohle zavazadlo. Volam Markete a nad hromadkou jejiho obleceni konzultuji co chybi. Naradi, nahradni dily ke kolu, cykloobleceni, nabijecka k mobilu ... uzneni cas to dokupovat, porasime az na miste. A opet se mi potvrdilo, ze je vzdy potreba kazdou udalost hodnotit az s odstupem. Prestoze vezu dost cyklo vybavy pro celou nasi skupinu, byli jsme diky Marketinemu odlehceni jedina dvojice, ktera neplatila nadvahu. Na odvoz na letiste jsem byl domluveny s mym synem Adamem. Ma prijit ke me do prace v 5. V pul pate vola Milos, ze uz jsou na letisti a kde jsem ja. Ze to mam urychlit. Volam Adamovi, nebere to. Nakladam vse do auta, sedim v nem a neustale Adamovi volam. Nebere. Deset minut po pate uz nemuzu cekat, volam Lence, jestli o nem nevi, pry s tim pocita a rano jeste rikal, ze me veze. Sedam za volant, uhanim na letiste a po ceste prozvanime Adama. Nic. Resime, co se mohlo stat. Zacit volat na policii nebo do nejakych nemocnic? Na parkovisti ceka Milos z vozikem, nakladame kola, rychle prebalujeme a odbavujeme se. A mezitim mi vola Adam: pry byl na vystave motorek, mel vypnute zvoneni a nejak se tam zapomnel, tak se omlouva a kam pro me ma prijet! Nezabili byste ho?!
Jarda
Žádné komentáře:
Okomentovat